
Prázdná židle a chybějící žák Uprchlík
Hledám si – jako mnozí z nás – vlastní pohled na věc, která tolik rezonuje Evropou a vytváří dost nepěkný souzvuk. Téma Uprchlíci zatím připomíná spíše nesourodou kakofonii než durový evropský akord. Poslední zeď, která snad měla smysl, byla ta Čínská. Už mnoho století zeď člověka zastavit neumí, a už vůbec v době, kdy létá do vesmíru a chytá antihmotu. Dnes mi přijde takové počínání tragické, naivní a smutné. Především však proto, že nemáme jasno v tom, co vlastně hájíme.
Jaké že bohatství si to nechceme nechat vzít? Je to křesťanská historie Evropy a její kultura? Opravdu takto Evropu cítíme? Nebo to jsou naše domácnosti a vychozené cesty k nim? A proč si vlastně myslíme, že nám někdo něco bere?
Obávám se, že jsme ztratili kontakt se sebou samotnými, naše zdravé instinkty. Nevíme, čí jsme a kam jdeme. Ztratili jsme hodnoty, které nás kdysi utkaly, ztratili jsme víru v člověka. Naše slova ztratila váhu a často i význam. A tak člověk bez kultury staví zeď, aniž by tušil, kdo je na druhé straně. Zvířecí strach způsobuje slepotu.
Jak jinak si vysvětlit fakt, že český politik i český občan se v prazvláštní jednotě radují z toho, že uprchlíci u nás nechtějí být. Nikdo z těch, kteří byli z českých zařízení propuštěni, tu nechce zůstat. Čím to asi je? I hloupý pes cítí jasně, když je nechtěný. Zdá se, že prototypem Čecha je xenofob. Úzkostlivý a nepřátelský. Budiž, má to své důvody, přijdou nové generace… Ale fakt, že tuto skutečnost ještě slavíme, že se z ní radujeme, je mementem, z kterého bychom se měli nějak poučit.
Jsem upřímně zvědavý, jak se na tuto dobu, jednání Evropy a jednotlivých států budeme dívat s odstupem alespoň půlstoletí. Ale to už můžeme dělat s bačkorami na noze a dopřát si komfort všelijakého mudrování. Přítomnost se ovšem – stejně jako existencionalisté -ptá, co děláš ty, člověče, teď a tady? A tahle otázka mne zastihla nejen jako českého občana, ale také jako učitele a ředitele české školy. A to je zase trochu jiné kafe.
Takže jsem se nedávno probudil s nutkavým pocitem, že něco zanedbávám. Raději bych to nechal na panu prezidentovi a na české rodině, ale to si se svou zkušeností nedovolím. Rozhodl jsem se, že toto téma přinésu do školy a budu s ním pracovat. Uvědomil jsem si, že není možné zaštítit se sebelepším ŠVP (všimněte si, jaké konotace vyvolává slovo „zaštítit se“) a podle něj „jet“, ať se kolem děje cokoli. Jistě, učitelé s aktuálními událostmi v lepším případě pracují. Zařazují aktuality do výuky, pružně mění náplně hodin, zadání projektů apod. V ještě lepším případě podporují, aby žáci sami nosili do tříd témata, která mají neurovnaná, s kterými se potýkají a potřebují je diskutovat (uprchlíci ovšem pravděpodobně jejich téma nebudou).
Osobně mám neodbytný pocit, že se tady v Evropě děje něco zásadního (snad tím ani nemyslím fenomén uprchlíků, jako spíše skutečnost, že si s tím nevíme rady a co vše to dámě Evropě obnažuje) a že svým způsobem můžeme v přímém přenosu pozorovat, jak Evropou kráčí dějiny. A že sledovat nestačí, zvláště když jsme učitelé nebo řídíme školu. A že tentokrát nestačí, abychom jen pracovali s informacemi a porůznu o nich diskutovali, ale že bychom měli nést jako vzdělávací instituce zodpovědnost za kultivaci postojů žáků. Pokud nám k tomu nestačí selský rozum, můžeme se podívat do RVP a najít si např. pasáže z Výchovy k občanství nebo některých průřezových témat. Namátkou nabízím:
žák:
- objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje kulturní zvláštnosti i odlišné názory, zájmy, způsoby chování a myšlení lidí, zaujímá tolerantní postoje k menšinám
- rozpoznává netolerantní, rasistické, xenofobní a extremistické projevy v chování lidí a zaujímá aktivní postoj proti všem projevům lidské nesnášenlivosti
a učitel:
- pomáhá překonávat stereotypy a předsudky
- utváří pozitivní postoje k jinakosti a kulturní rozmanitosti
- upevňuje osvojování vzorců chování evropského občana a smysl pro zodpovědnost
- kultivuje postoje k Evropě jako širší vlasti a ke světu jako globálnímu prostředí života
- učí přijmout druhého jako jedince se stejnými právy, uvědomovat si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nadřazena jiné
- rozvíjí schopnost poznávat a tolerovat odlišnosti jiných národnostních, etnických, náboženských, sociálních skupin a spolupracovat s příslušníky odlišných sociokulturních skupin
- rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie
- pomáhá žákům prostřednictvím informací vytvářet postoje tolerance a respektu k odlišným sociokulturním skupinám, reflektovat zázemí příslušníků ostatních sociokulturních skupin a uznávat je
- stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků, učí je vnímat odlišnost jako příležitost k obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu
- pomáhá uvědomovat si neslučitelnost rasové (náboženské či jiné) intolerance s principy života v demokratické společnosti
- vede k angažovanosti při potírání projevů intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu
- učí vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně spolupodílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám.
Z tohoto výčtu je patrné, že tentokrát si nevystačíme se znalostmi, ale že máme ambici formovat postoje žáků. A to nezvládne jeden učitel v jedné třídě, ale na to je potřeba dlouhodobé zamýšlené společné tažení napříč celou školou. Budování zdravého klimatu. Bezpečí a respektu jako základního zdroje života školy.
Přinesl jsem tedy toto téma jako ředitel do svého sboru. Není to snad zásadní a aktuální téma, které by se mělo ve škole diskutovat a kultivovat? I třeba na úkor vyjmenovaných slov nebo láčkovců? Jsem přesvědčený o tom, že bychom my učitelé měli nejdříve – klidně za doprovodu historika, sociologa, psychologa, facilitátora… – hledat a zformulovat společný citlivý a poučený postoj k takto zásadní věci, která může mít mnohem větší dopad na nás samotné, než si dnes uvědomujeme. A pak toto (poselství, chcete-li) přinášet žákům.
A tak jsem s touto myšlenkou předstoupil před své kolegy. A uvědomil si, jak ta cesta bude dlouhá…
Jakou zkušenost máte ve svých školách vy?
12 Komentáře
„Ztratili jsme hodnoty, které nás kdysi utkaly“ Které?
Své vlastní. Co jsem zač. Vědomí nebo alespň tušení, že PRÁVĚ TOTO jsem JÁ, z tohoto bodu se dívám na svět a toto pevné místo mi umožňuje „ostré vidění“.
„hledat a zformulovat společný citlivý a poučený postoj “ – Ač učitelé mohou mít statisticky vzato nějaké specifické politické preference oproti jiným profesním skupinám, i oni zastávají názory napříč celým politickým spektrem. Představa, že třeba příznivci Dienstbiera, Babiše, Okamury, Zemana, Svobodných, Národní demokracie, KSČM, TOP 09, Bloku proti islámu a Strany zelených formulují u tohoto tématu, kde jsou názory silně vyhraněny, jednotný postoj, mi přijde naprosto nereálná. V takových případech je asi opravdu lepší dát dětem fakta (i jejich výběr není snadný, ale je to realističtější), představit různé názory a nechat na nich, ať si na jejich základě, stejně jako hodnotovém vlivu rodin či širšího sociálního okolí, utvoří vlastní názor. Pokud nejde v případě rodiny o nějakou nebezpečnou fanatickou sektu, škola by neměla vést po vzoru České televize http://www.reflex.cz/clanek/komentare/66283/marek-brodsky-do-vitani-uprchliku-se-pustila-i-ct-d-jidla-je-tu-dost-pro-vsechny-a-krateru-habadej.html ideovou válku proti podstatné části českých rodin. Další věcí, co škola může vě věci dělat, je rozvoj kritického myšlení.
Tady ale přeci nejde o politický názor. A pokud ano, je to špatně, a o to spíše by se měl učitelský pohled „zprofesionalizovat“. Je to snad podobné jako při výuce enviromentální výchovy, moderních dějin a jinde… Zde nejde o znalosti, ale právě o to, kdo je ten kulturní Evropan, kterého máme dle závazného RVP „vyprodukovat“. U kyberšikany také neříkáme: můžeš spolužáka zdeptat, když to budeš dělat, a teď se nějak rozhodni. Přidáváme k tomu: protože je to devastující, odsuzujeme to. A pokud toho kulturního Evropana hněteme pomocí prostředků kritického myšlení, tím samozřejmě lépe.
Ano, vždycky bychom měli vést dítě k vlastnímu názoru. Poučenému, opřenému o kontext, zvnitřněnému, tedy nějak emočně prožitému. Je to pro dítě hledání. A znovu připomínám, že tu formujeme postoje, takže bychom měli být věrohodní, být vzorem, a právě proto bychom si měli vyjasnit nejdříve svvůj pohled a obdobně odladit pohled sboru. Pokud to tak nebude, škola půjde samozřejmě dál, ale její výraz bude v této věci (možná i jiných?) roztřesený a nečitelný. A to už se nebavíme o uprchlících, ale o komunitě školy a její kultuře (klimatu), na kterou má sbor klíčový vliv.
Samozřejmě, že jde o politický názor na konkrétní zásadní politické téma. Ano, v současné době i částečně procpaný do RVP. Zatímco společenský konsensus v postoji ke kyberšikaně a nutnosti chránit přírodu je docela široký (byť se mohou lišit názory na to, co je kyberšikanou, jak důležitá je ochrana přírody při střetu s jinými zájmy či jak má být prováděna atd.), tak soudě podle současné diskuse je většina společnosti proti masové imigraci a vytváření multikulturní společnosti (teď to myslím v běžném užívání pojmu, ne ve vztahu, že někdo je punkáč a jinej má rád dechovku).
Ve Vašem textu propagujete formování postoje dětí, který není v souladu s hodnotami značné části, respektive většiny, jejich rodin, kdy je pro Vás v souladu s Vaším politickým viděním světa je „prototypem Čecha xenofob. Úzkostlivý a nepřátelský.“, kterého už nejde předělat a tak se chcete novým generacím nacpat do hlavy vámi zastávané vidění světa.
Nechte to raději na té české rodině a nepleťte se jí do výchovy. Nerad bych v naší zemi ještě intenzivněji slýchal to staré známé rodičovské poučení „Tohle je pravda, ale hlavně to neříkej ve škole.“
Svou reakcí bohužel potvrzujete, že se nemýlím. Raději bych se mýlil. Už jen poslední poznámka: Nejde o to, co si myslí většina laiků. Jde o to, jak k věci přistupuje poučený učitel-profesionál. A stejně tak nelze ignorovat RVP, ať už je jakékoli. To bychom to rovnou mohli zabalit.
Jo, můžete to rovnou zabalit. Nesmyslné RVP se daly ignorovat (a předstírat, že je tak nějak respektujeme), dokud z nich více-méně NIC nevyplývalo. Jakmile podle RVP mají učitelé navádět žáky k sebevražednému jednání (jako třeba k podpoře likvidace naší země hordami migrujících mohamedánů), je RVP odzvoněno. Rozumný a svéprávný učitel nepovede žáky k likvidaci naší civilizace. Učitel-sluníčkář a učitel-vítač bude věrně následovat nesmyslné RVP, ale buď to „steče“ z rozumných žáků, nebo to těm žákům vysvětlí jejich rodiče.
Největším nebezpečím pro tuto zemi nejsou hordy migrantů, ale v Česku žijící sluníčkáři a vítači, kteří se třesou na to, jak naši civilizaci zlikvidují. Přesně podle RVP.
Jsem strašně zvědavá na to, až obdobný materiál předestřete svým budoucím žákům, z nichž cca 30% bude muslimů.
Nerozumím vám. Co by se mělo stát? Můj text nemá být protimuslimský, nebo snad protievropský nebo proti něčemu jinému. Ptám se na to, jestli my učitelé rozumíme vlastním kořenům, z kterých vyrůstá náš postoj k jiným lidem, rasám, kulturám. Když už to tedy máme učit.
A jestli snad narážíte ma to, že by muslimové odmítali být vedeni k hodnotám, které nacházíme v RVP, tak to je právě ta kolize, z které dnešní evropský chaos vyrůstá. Ale za to snad nemůžou muslimové? To si spíše děláme sami. Jsou tyto hodnoty na papíře nebo jsou skutečně žity? Pak bychom asi měli požadovat, aby občan naší země, ať už je odkudkoli, přijal i nějaké naše základní kulturní principy. Když chci něco získat (bezpečí, jistoty), musím se i něčeho vzdát (některé své zvyky, tradice). Tomu nerozumí jen dítě a dospělá Evropa by to měla požadovat. Ale takové signály myslím nečitelná a zrelativizovaná Evropa příliš nevysílá.
Jsem učitelka,ale jsem taky občanka, matka. Mám postoje a názory,jaké mám.
A nejvíce mě ovlivnila rodina. Pokud teď budu psát, budu psát sama za sebe. Netroufnu si odsuzovat celou naši společnost.
Ztratili nebo neztratili jsme naše ideály, naši kulturu, naše kořeny? Jak kdo. Já se cítím pevná „v kramflecích“ ohledně kultury i kořenů. A znovu opakuji, díky rodině, ve které jsem vyrůstala. Byla to rodina vícegenerační. A děkuji Pánu Bohu, že mě ovlivňovaly babičky, tety, i dědové (ti už trochu méně,ale přesto). A celý svůj život jsem cítila, že společnost mě tlačí někam, kam nechci. Tenkrát, za socialismu, i dnes. To mají obě tyto společnosti společné, byť se od sebe liší politikou.
Necítím potřebu někoho přesvědčovat o své filozofii a nechci to dělat ani ve škole. Jako učitelka pouze nanesu fakta. Mohu sdělit své postoje s velkým upozorněním, že jsou to pouze a jenom mé postoje. Pak říkám – „Zeptejte se doma, rodičů, babiček, dědečků…“ A pak si udělejte názor. Počítejte s tím, že jak budete dospívat, jak vás začne „omlacovat“ svět a žiovt, budete možná mnohé své názory přehodnocovat. Není to nic špatného.
O co se musíme jako učitelé snažit, je představit dětem věci jako čest, pravda, vědomí, lež, úcta, empatie…..Nesmíme si myslet, že nutně „přebijeme“ vliv rodiny. Musí nám stačit pocit, že jsme něco udělali a to je tak asi vše.
Nikdo nespasíme svět. Mě se nelíbí ten dnešní černo-bílý náhled na vše. Vše je příliš složité, abychom generalizovali. I vy jste se toho dopustil. Nevěřím až v takové vykořenění, jak vy píšete. Možná , že to tak vypadá, protože lidi o tom moc nemluví. Nenosí se to. Třeba uvnitř těch lidí je něco jiného. Nemůžou za to, že v nich vnější vlivy vyvolávají takové zmatky. Je těžké, v dnešní době přehlcené informacemi (kdy už ani nelze rozpoznat, co je a není pravda) se orientovat. Dá to práci i velmi inteligentním lidem. A těch je podle gaussovy křivky málo. Chudák ten střed. Jestliže na vás z novin řvou titulky „všichni Češi jsou xenofobové“, bojíte se potom svěřovat se svými pocity, které třeba taky (byť ne radikálně, pouze lehce) nesouhlasí s tak obrovským přílivem imigrantů. Zažil jste někdy panickou ataku? Zažil jste někdy zvířecí strach? Protože to jsou pocity, které vyvěrají z naší samotné podstay. Ty si nikdo nevymyslí a samotné ty, kterým se to stane překvapí. Neodsuzujte je. Možná, až to jednou zažijete, pochopíte.
A tak zůstanu sama sebou. Je mi jedno, jaká metodická poučení mi zase pošle ministerstvo. Jak mám přednášet o 68 roce, o revoluci, o imigrantech… Budu to dělat po svém, vše ostatní by bylo strojové, falešné.
Výborný text. Jen bych doplnil, že téma uprchlíků je jistě tématem i žáků. Nemůže to být ani jinak, vzhledem k informační masáži z médií a sociálních sítí.
Právě škola by měla zvládnout pomoci dětem v orientaci a přibližovat jim téma, tak aby jej dokázali zpracovat a pochopit.
Díky také za výtahy z RVP, je to přesně to co je třeba.
Klíčem k úspěchu je emigranti se přizpůsobily převažujících pravidel, a ne naopak.